Lékárna Lužice

Božič nebo Ježíšek?

Jak už bylo v předchozích příspěvcích uvedeno, s příchodem křesťanství ani zdaleka nezanikly naše původní slovanské zvyky či obyčeje. Mnohé přetrvaly do dnešních dnů, třebaže upravené podle či v duchu nové víry.

Týkalo se to i hluboce zakořeněných svátků - na jaře, v době jarní rovnodennosti obětování kozla na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu, koncem dubna pak slovanský svátek vítání jara a pálení kruté báby zimy (pálení čarodějnic), na začátku léta již zde několikrát zmiňované Kupadlo, na podzim Dušičky, kdy se zapalovaly ohně a později svíčky, aby se mrtví mohli u nich ohřát a konečně zimní slunovrat (tedy Kračún či Hody).

Pokud jde o zimní slunovrat - podle tehdejších představ to byla doba, kdy se narodil malý bůh - Božič, syn nejvyššího boha Svaroga (svar znamená nebe, og oheň), jenž během jara vyrůstal, v létě dospěl a v zimě zemřel, aby se mohl znovu narodit.

Božič (dodnes slovinský, chorvatský, bosenský a srbský výraz pro Vánoce) značí tedy znovu zrozené slunce, narozený bůh.

Protože, jak už jsem psal, byly lidové zvyky našich předků hluboce zakořeněné, nešlo je prostě zrušit, vymýtit, spálit. A tak byly postupně proměňovány ve svátky křesťanské. Totéž platí i o narození Ježíše Krista - místo Božiče se začalo slavit narození Jeho, třebaže měl přijít na svět někdy na podzim. Navíc v době. kdy oslava narození mladého boha, syna slunce, byla u Slovanů dávno zavedená. Ostatně - je známo, slunce coby boha uctívali již staří Egypťané.

Nádherným, přímo hmatatelným příkladem uvedených proměn je i hrádecké lesní stanoviště "Modla" nedaleko Pekařova kříže (uvedena i v mapě). Na jejím místě stával přístřešek a vedle něj velký dřevěný kříž. Tedy na půdě pohanské stavba křesťanská. Jak příznačné!

26. prosince 2019