Lékárna Lužice

O homosexualitě

Netroufám se pasovat na znalce v oboru, který se touto otázkou podrobně zabývá. Budu jen volně citovat a poněkud rozvinu jednu dávnou práci, jejíhož autora si už bohužel nepamatuji.

Podle ní jsou v podstatě dvě skupiny homosexuálů:

  1. homosexuálové, co mají tuto odchylku vrozenu (nepotřebuje výkladu),
  2. heterosexuálové, u kterých byla tato odchylka druhotně navozena.

Zde jsou okolnosti vzniku homosexuality poněkud pestřejší. Pro přehlednost je popíšu v bodech:

a. nemožnost uspokojovat pohlavní pud přirozenou cestou

  • odloučenost od druhého pohlaví z vnějších příčin, a to ať vynucených či dobrovolně přijatých (vězni, mniši)
  • odloučenost od druhého pohlaví z vnitřních příčin - ostýchaví či neobratní lidé, kteří si nedokážou najít protějšek u opačného pohlaví pro svoji nevýbojnost, vzhled, či svůj vzor ("móda", homosexuální umělec, pocit vlastní výjimečnosti...)

b. zneužívaní lidé, kteří si na tento způsob pohlavního uspokojování zvykli, přijali jej za svůj (nejčastěji jde o oběti pedofilů)

c. lidé, kteří se prodávají (prostituti) - povětšinou jde o lidi závislých na návykových látkách nebo kteří se nacházejí v těžkých hospodářských životních poměrech (studentky, studenti)

d. zátěže, výchova, nemoci a úrazy. Existuje zajímavá teorie, která vychází z výzkumu v poválečném Německu. Tam u lidí zplozených či vyrůstajících během válečných let se nacházel mnohem vyšší počet homosexuálů oproti jiným ročníkům. Zdá se, že to způsobilo nadměrné stresování matek. Také u autoritativních otců či matek může dojít k narušení vývoje dívčího či chlapeckého potomka společensky žádoucím směrem. Psychogenně se potlačí tvorba osových hormonů (princip rodinné "nadsamice" a "nadsamce"). Podobně mohou působit neutěšené poměry domácí i jiné (snaha utéct "jinam").

Náznak "duševní" homosexuality je možno pozorovat I u přátelství jedinců stejného pohlaví, kteří ovšem nepřekročili tělesné hranice. Podobně je tomu u sladění jednopohlavných skupin (armáda, dívčí a chlapecké internáty - viz i předchozí odstavec).

Samostatnou kapitolou jsou kleštěnci.

e. věk. Je známo, že při stárnutí dochází k úbytku "vlajkových" hormónů - u mužů androgenů, u žen estrogenů, což vede k posunu k pohlavní protipoloze - ženám začínají růst či více rostou vousy, mužům jejich "pozadí". Dochází i ke změnám v duševní oblasti, což u osob pohlavně zdatných může vést ke změně v pohlavním zaměření.

K bodu "e" ještě pár slov na vysvětlenou:

Obě lidská pohlaví mají stejnou hormonální výbavu, jenom v jiných poměrech. V raném dětství nejsou tyto rozdíly velké (unisex 1), výrazně narůstají až v pubertě a v dalších létech se opět pomalu vracejí k původním hodnotám (unisex 2). Použiji-li básnické přirovnání, je to, jako by si v nás život postupně stoupal na (energeticky náročné) špičky a poté se zvolna vracel na paty.

Situace je tu však ještě o něco složitější:

Musíme si uvědomit, že v hormonální výbavě člověka neexistuje "100% žena" a "100% muž". A pokud ano, jsou to krajní body úsečky, výjimky, které potvrzují pravidlo. Mnohem častěji se jedná o nejrůznější poměry v procentuálním zastoupení osových pohlavních hormónů. S narůstajícím množstvím těch "opačných" se mění i celkový vzhled a chování - muži jsou více či méně zženštilí, ženy tak či onak mužatkami. Tyto skupiny pak snadněji podléhají homosexuálnímu vábení; jejich práh je v této oblasti nižší (viz také výše).

Co říci závěrem?

Je potřeba se zaměřit na příčiny, které vedou k navozené homosexualitě. Tito lidé vědí, že to není jejich cesta, že jim byla de facto životem vnucena, což jim brání ztotožnit se se sebou samým. Trápí se tím, nejsou šťastní a snaží se na to rozmanitě upozornit svým jednáním a chováním, čímž mohou narušovat rovnováhu ve společnosti.

Jako nebylo správné, že byli dříve "léčeni", utlačováni či dokonce krominalizováni homosexuálové, správný není ani posun v opačném směru. Homosexualita není ani nemůže být cílem, projektem pro většinovou společnost.

Pokud jde o výhledy do budoucna, zdá se, že vývoj směřuje k bipolárnímu světu. Je to vidět i na systematice rostlin - za vývojově vyšší jsou považovány rostliny dvoudomé oproti rostlinám, které mají květy oboupohlavné. Jako přímý důkaz postupné proměny na tomto poli mohou posloužit rostliny mnohomanželné - což jsou přechodové stupně s květy jednopohlavnými i oboupohlavnými na stejném jedinci).

12. února 2020