Lékárna Lužice

O vrstevnatosti lidské společnosti

Svého času se hodně diskutovalo téma, kolik procent vysokoškoláků máme v naší společnosti mít. Vycházelo ze směrnice EU, jež nakonec vedla ke vzniku nejrůznějších typů vysokých škol, jejichž absolventi však často nemají uplatnění na trhu práce. Na druhou stranu začali citelně chybět vzdělaní dělníci a například v Praze aby řemeslníka pomalu vyvažovali zlatem.

V této souvislosti bych rád připomněl zásadu, která podle mě pořád platí:

  1. Vysokoškolák vymyslí,
  2. středoškolák zorganizuje,
  3. řemeslník udělá.

Jakkoli mám svůj obor rád a myslím si, že jsem přispěl i k prohloubení odborného či obecného poznání, zažívám pokaždé pocit úcty, když některý z řemeslníků odvede dokonalou práci - ať jde třeba o opravu vozidla či údržbu domu. Úcty o to větší, že sám jsem po této stránce značně nešikovný, jelikož mi to "nebylo shůry dáno".

Jak počet řemeslníků však rozšířit? Skvělou myšlenkou se mi zdá projekt, který se snad ještě pořád uplatňuje na jedné liberecké stavební průmyslovce - že její absoventi získávají spolu s maturitou i výuční list.

Poznámka:
Pokud jde o peníze: Znám jednoho skvělého pokrývače, jemuž se zakázky jen hrnou, má dvě pracovní čety a ročně si vydělá více jak milion korun.

2. ledna 2020