Lékárna Lužice

Včelí matka
aneb
Příroda nebo (ne)mravnost?

Jak uvádí literatura, neoplozená včelí matka vylétá z úlu za trubci, aby se s nimi spářila, byla oplodněna. Jejich celkový počet je kolem třiceti a matka od nich získá asi milión spermií. Genetická skladba jejíího potomstva je pak mnohem rozmanitější, což zvyšuje životaschopnost společenství pro případ, kdy by se u jednoho z otců vyskytla nějaká vada nebo naopak přednost. Protože i u včel existuje něco jako sociální sdílení či dědičnost, jako je tomu u lidí - například když někdo něco vynalezne či vymyslí, ostatní jeho příklad následují nebo objev využijí. V konečném důsledku to znamená, jako by ty dobré geny zdědili všichni, ne jenom jejich nositel nebo vynálezce. Získávají tím lepší výsledky při získávání energie.

Tento pud či snaha o rozmanitost je vlastní celé živé přírodě, tedy také lidem. I když, pravda, u nich poněkud sublimovaně. U děvčat a kluků se to projevuje jako touha po zážitcích či vítězstvích - měl(a) jsem tolik a tolik holek (kluků), tzn. že jsem dobrý(á), úspěšný(á) - přeloženo do technické mluvy, mám skvělé geny a proto jsem žádán(a), neboť jsem na tom z energetického hlediska podstatně podstatně lépe (než ostatní - to je v pozadí).

Jenomže, jako se včelí matka nemůže pářit například s blízce příbuznými včelami samotářkami či vosami, ani mísení lidských populací nemusí být vždycky přínosné. Potomstvo může zaostávat za jinými a jelikož ve skupině je vyšší šance na přežití, utíká se do různých oddělených společenství, a to ku škodě své i většinové společnosti.

10. ledna 2020