Lékárna Lužice

O naší vrstevnatosti

To, že každý hmotný předmět má svoji vnitřní stavbu, se obecně ví. Platí to stejným dílem jak o neústrojné, tak ústrojné přírodě. Zatímco u první se má za to, že všechny její součásti jsou co do významu více méně rovnocenné, u druhé uvedené se rozlišují na řídící a závislé. Nejlépe je to patrné u člověka – za „vůdčí“ skupinu tkání se považuje mozek, příp. srdce, za nejméně důležité z hlediska významu pro zachování života končetiny, slezina či trávení. Jsou dokonce případy, kdy je člověk doslova rozpůlen a přesto, i když na přístrojích, žije. Jde tedy o hledisko významové.

Na druhé straně lze pro hodnocení důležitosti jednotlivých orgánů použít i hledisko vývojové. Z původní jediné oplozené buňky /zygoty/ se rychlým dělením vyvíjí nejdříve nerozlišený shluk buněk /morula/, v jejichž středu se zanedlouho tvoří duté prohlubně, tj. stadium blastuly, která se změní na dvojvrstvý zárodek - gastrulu. Ta vzniká vchlípením části buněk blastuly, čímž dává základ prvnímu vymezenému tělesnému orgánu – prvostřevu a v návaznosti na něj prvoústům. Vývoj pokračuje dále, my si však položme otázku, proč se vyvinulo nejdříve zažívání a ne například mozek. Odpověď je nasnadě – protože základní zákon našich životů je příjem /uchovávání/ a výdej energie, potažmo potravy. Jinak řečeno, podrobujeme se příkazu „SNÍST A NEBÝT SNĚDEN“.1)2) Dotaženo myšlenkově do konce, naším základním, „úhelným“ kamenem je trávicí ústrojí, tzn. že všechny další tělesné orgány se vyvinuly ve vztahu k jeho dvojjediné úloze: získat potravu a také uniknout nebezpečí.3) Pro lepší představu je možné si trávicí trubici představit i jako střed u kola a ostatní orgány jako jeho paprsky.

Co z toho pro nás plyne? Jednoduchý závěr:

Jestliže ozdravíme naše trávení, tj. budeme-li dbát na jeho potřeby a zákonitosti, ozdravíme též celý organismus včetně psychické oblasti. Také se vyhneme většině zbytečných /civilizačních/ nemocí. Pokud nevíme, jak se správnou životosprávou začít, čtěme dobré časopisy /kupř. Moje zdraví/ nebo se zeptejme odborníků. Celkový přehled získáte i na těchto stránkách v oddílu Z tvorby, položka „Léky ano či ne aneb životosprávou ke zdraví“.

23. května 2007

  1. Původně se tento apel vztahoval hlavně na potravu, vývojem se však rozvinul i v duchovních rovinách /např. podnik vzkvétá, pohlcuje nebo naopak upadá, je pohlcován bez toho, že by si ho někdo dal k obědu. Jako jídlo vystupují též peníze, místo spižírny máme bankovní účty, místo na lov se vydáváme za kulturními požitky atd./.
  2. Třebaže to není na první pohled zřejmé, z původního honu za potravou se vyčlenily i pohlavní funkce. Prostaglandiny, které zde hrají klíčovou roli, jsou odvozeniny mastných kyselin /tedy důležité součásti tuků = energie/. Stejné je to s pohlavními lákadly – atraktanty, které dávají opačnému pohlaví znamení, že „u mě je všeho dostatek“. Ostatně dosud leckde ve světě jsou např. upřednostňovány ženy s „rozvinutými“ tělesnými rozměry. Totéž platí i u potomstva, jež vystupuje u původnějších populací jako záruka obživy ve stáří, ale také jako zdroj potravy /u kočkovitých šelem je běžné požírání vlastních mláďat samci, ale podobné jevy byly popsány i u lidí v době hladovění – Deer people = Jelení lidé v na severu Ameriky/.
  3. Jsem přesvědčen, že podle druhu či jakosti našeho trávení se vyhraňují i jednotlivé povahové typy /vzpomeňme si na různá úsloví, např. „chce všechno sežrat“ atp./.