Lékárna Lužice

O společenském uspořádání

V posledních letech jsme svědky vzrůstající politické váhy stran s levicovou orientací, především pak komunistů. Podle marx-leninského učení takový vývoj nepřekvapuje – s ochuzováním širokých mas roste zákonitě jejich revolučnost, bytí tvoří vědomí. Nabízí se otázka: máme tedy zopakovat dějinnou zkušenost, kdy nás po léta vedl ústřední výbor?
Udělejme si po vzoru básníka malé zúčtování.

1. Co vyčítají dnešní době komunisté především:

Velká zadluženost, vysoká nezaměstnanost, nárůst zločinnosti, omezená státní svrchovanost, nadměrný vliv cizího kapitálu, nedostatek prostředků pro školství, zdravotnictví a sociální oblast /důchody, bytová výstavba, mateřské školky atd./, úpadek mravních hodnot a úplatkářství, obrovské majetkové rozdíly mezi lidmi, hospodářská totalita, souhlas s agresemi v zahraničí a účast na nich.

Co bylo podle komunistů předností minulé společenské soustavy:

Právo na práci, zabezpečení rodin s dětmi, nulový státní dluh, průmysl v národních rukách, podpora školství, zdravotnictví a bytové výstavby, nízká úroveň zločinnosti, soudržnost mezi lidmi a jejich práce na celospolečenském díle.

2. Co vyčítá dnešní doba komunistům:

Především silné zaostávání v hospodářské oblasti se všemi dopady: nedostatek čehokoli a s tím spojená rozsáhlá korupce, drancování přírodních zdrojů, zničené životní prostředí, nízká jakost výrobků a potravin, nízká úroveň vědy a techniky, dále pak mrhání lidskými a hmotnými zdroji, vysoké náklady na vojenství, nemožnost vyjádřit svobodně svůj názor na veřejnosti či při volbách, pasivita širokých vrstev společnosti, nemožnost svobodně vycestovat, státní, potažmo sovětské poručníkování, na mezinárodním poli pak politika konfrontace.

Co chápe jako svoje přednosti:

Především svoboda - právo člověka zvolit si svoji cestu a posílení jeho odpovědnosti za sebe a za svůj osud, dále zvýšení produktivity práce a vůbec technické úrovně průmyslu díky dovozům nových technologií, snížení výdajů na vojenství a donucovací aparát, výrazné zlepšení životního prostředí, nasycenost trhu zbožím všeho druhu, soutěž politických stran o důvěru lidí, svoboda slova, skutečné zapojení státu do mezinárodní spolupráce.

Pokud si výše uvedené postoje zobecníme, vyjdou nám dva způsoby společenského uspořádání: centralizovaný a decentralizovaný. Máme-li posoudit jejich přínos pro rozvoj a plnohodnotný život člověka, musíme si ujasnit, co od takové soustavy očekáváme. Podle mého mínění ideální společenské uspořádání je takové, které dokáže smysluplně zapojit do života společnosti většinu svých občanů. Slovo „smysluplné“ předpokládá svobodné rozhodnutí člověka pro jistou činnost, kladný dopad takovéto činnosti na celou společnost /kladný v tom, že člověka zduchovňuje, rozvíjí, umocňuje jeho tvořivé síly, to jest dále jej polidšťuje, humanizuje/ a pocit naplnění jeho života, pocit, že člověk „žije“.

V obecné rovině je myslím tato představa přijatelná všemi politickými proudy. Rozpory pramení až z odlišných názorů na to, jak tohoto cíle dosáhnout, jakou zvolit cestu. Má být ústředním prvkem jednotlivec, kterému stát /příp. jiné společenství/ pomáhá v rozvoji a vede jej v podstatě Bůh nebo naopak stát, jehož vizi, vytvořenou zpravidla úzkou skupinou fanatiků či idealistů, člověk těžce naplňuje a který mu, podobně jako mravenci v mraveništi, také určuje, jak má pro tuto vizi žít? Osobně se přikláním k modelu prvnímu, kdy stát má sice nezastupitelnou, katalyzující a také upravující roli inspirátora či strážce, který bdí na tím, aby se „od člověka“ nesešlo, ale hospodářských pák se ujímají jednotlivci či společnosti. Ty na to musí být přiměřeně ideově a technicky vybavené a také /v neposlední řadě!/ dostatečně bohaté. Rozvoj světového hospodářství není status quo, proto by každý z nás měl usilovat o to, aby těch schopných, tvůrčích, potažmo bohatých či mimořádně bohatých bylo tady co nejvíce. Abychom prospěli nejen sobě, ale i celému světu například tak, jako to dělá USA ve sféře technického pokroku. Máme k tomu ty nejlepší předpoklady.

Pokud jde o prostředky získané z daní a jiných odvodů, měly by být použity, jak se to ostatně už zhusta děje, především k rozmachu života společnosti, ať je to namátkou podpora podnikání či školství, případně k naší ochraně či zabezpečení v nemoci, invaliditě a stáří.

15. ledna 2005