Lékárna Lužice

O hubnutí

Není sporu o tom, že nadváha je potíž. Ohrožuje nás cukrovkou, vysokým krevním tlakem či onemocněními pohybového ústrojí. Má se zato, že každý kilogram nadváhy nám zkrátí život o tři měsíce, nehledě na to, že snižuje jeho kvalitu, a to i po estetické stránce. A jak už to bývá, je to právě vzhled /ze zdravotnického hlediska nejméně podstatný/, který nás ke snižování váhy podněcuje.

Při jednom zábavném pořadu dával režisér Troška k dobru příhodu s Helenou Růžičkovou. Při návštěvě Orientu ji vyzval k tanci místní činitel a po něm jí položil obdivně ruce na velkolepá prsa. Pan režisér to vysvětlil tak, že tělnaté ženy tam jsou sexuálně přitažlivější než hubené. Nemusíme však chodit až tak daleko, stačí se rozhlédnout po našem kulturním okruhu. Jedna z nejstarších hmotných památek - Věstonická Venuše - tvary přímo oplývala. Také starší česká literatura má větší pochopení pro "kulaťoučké" paní než pro vychrtlého "žebráka". Podle pamětníků si ještě za první republiky moravské dívky natíraly tváře tukem, aby bylo vidět, že jsou "z dobrého". Není divu, pro ledaskoho nebylo samozřejmé se dosyta najíst a hlad byl neodbytný strejček.

Vzato biologicky, při výběru partnera byli upřednostňováni ti, kteří měli schopnost vytvářet tukové zásoby. Tento faktor byl významný zvláště u žen, které při nedostatku potravy byly schopny uživit potomstvo. Nezřídka se kojilo do tří nebo i pěti let. A jestliže se tento klíč uplatňoval po nesčíslně let, nemůžeme se divit, že dnes vypadáme tak jak vypadáme.

Významným faktorem je též věk. V mládí býváme zpravidla hubení, přibýváme až léty. Proč to? V jedné reportáži jsem se dočetl, že kdesi na Blízkém Východě odcházejí při nedostatku jídla staří lidé na poušť. Aby neujídali. Myslím, že tady jsme biologii nejblíže. Starší lidé přibírají na váze proto, že postupně ztrácejí schopnost získat obživu - nejsou dost hbití na to, aby něco ulovili a když už ano, tak to zase nerozkoušou. Týká se to i schopnosti zadržovat vodu. Stáří a hladovění mělo /a má/ k sobě prostě blízko.

Nyní se podívejme se na naše kilogramy z jiného úhlu. Když jsem onehdy měnil své působiště, zhubl jsem o dobrých patnáct kilogramů. Po úpravě poměrů se moje váha vrátila na původní úroveň. To znamená, že každému organismu je geneticky naprogramována jistá "nejlepší hmotnost", při které tělo bezchybně pracuje. Jinými slovy - poukaz na choroby není jen nadváha, ale také podváha. Pěkně to vystihují lidové moudrosti: "Dobré jídlo, dobré pití, to je naše živobytí." nebo "Je dobré mít nervy obalené tukem, aby se nás nechytla nějaká nemoc." atp.

Zbývá rozhodnout, jaká ta naše optimální váha je. Máme vypadat jako Věstonická Venuše nebo raději jako Twiggy? Řekl bych, že ideální vahou je ta, kterou si držíme při zdravé životosprávě /viz i články na těchto stránkách, např. "Léky ano či ne aneb životosprávou ku zdraví"/. Pokud přesto nezvladatelně kyneme nebo naopak hubneme či trpíme nějakou poruchou, je nutné se poradit s lékařem.

10. dubna 2004