Lékárna Lužice

O myšlence aneb Na počátku bylo slovo

Když končily přednášky z duševního lékařství na střední zdravotní škole, vyzval nás primář k diskuzi. Zeptal jsem se ho, co je to myšlenka. Jak mi odpověděl, si už nepamatuji, protože mě za otázku pochválil a já přes emoce neslyšel. A tak na ni hledám odpověď dodnes.

O tom, že se náš svět dá vyjádřit či popsat ve dvojkové soustavě, se obecně ví. Také se nepochybuje o tom, že myšlenka jako taková je "vztah". Jinými slovy, že je rozkročena mezi dvěma kvalitami, vždy mezi nějakou jedničkou a nulou, jak by řekl matematik. Myšlenka se vyjadřuje zpravidla slovem, ať definovaným nebo pocitovým. Např. "hlad" mnohem dříve cítíme /třeba jako kojenci/ než slovně popíšeme. Je to napětí mezi očekávaným příjmem potravy a jejím aktuálním nedostatkem.1

Napětí je termín, který známe z různých oblastí našeho života - vnitřní napětí, mezinárodní napětí, napětí elektrické. Na rozdíl od pojmu "myšlenka" se tento termín poněkud materializuje. Je tedy myšlenka "prvoplánově" podstaty duchovní nebo materiální?

Na zajímavou tezi jsem narazil v jedné z kmenových knih mormonské církve, kde se formou zjevení uvádí, že "duch je také hmota, ale velice jemné substance". Pokud tomu tak je, můžeme začít myšlenku "odstrojovat", až k základnímu, obecně platnému vztahu mezi dvěma opačnými kvalitami /nula a jednička, kladný a záporný apod./. Podle toho by myšlenkou byl též vztah či napětí mezi dvěma vodiči /fází a nulou/ nebo napětí mezi nebem a zemí. Tedy všude, kde je nějaký "spád".2 V biologii bychom takovou "myšlenku" našli mezi kladným a záporným nábojem aminokyseliny, kterou osobně považuji za základ pozemského života. Vývoj živé hmoty a tím i myšlení od jednoduššího ke složitějšímu by pak musel probíhat stavebnicově. Potvrzují to i zákonitosti učení.

Dovedeno do konce, konstrukce vesmíru odráží jakousi základní, počáteční trhlinu, kdy se původně jedna identita, pokud nějaká byla,3 rozdělila na dva protipóly, to jest na jedinou myšlenku. Tu můžeme chápat i jako Slovo, které bylo na počátku a bylo u Boha, jak uvádí Bible v úvodu Janova evangelia.

Podle známé rovnice4 souvisí se zrodem vesmíru i vznik energie. Zdá se, že první kroky života nastartovala její optimálně vysoká hladina /teplota, tlak, záření aj./, jež energii začala ukládat do organických vazeb. Tento proces ostatně probíhá v přírodě dosud. Tvorba a rozvoj ústrojných sloučenin vedly k jejich informačnímu /myšlenkovému/ nárůstu až k sofistikovaně zpětnovazebným soustavám.5 Tyto soustavy po čase nahradily chybějící energii chladnoucí země tvorbou energie vlastní. Jejím vrcholem je teplokrevnost.

Shrnuto - vznik myšlenky, potažmo myšlení je bytostně a neoddělitelně spojeno se vznikem vesmíru. Myšlenka je jeho základem, produktem a projevem jeho duality. Je také zdrojem pohybu vesmíru6 ve smyslu puzení k návratu k jeho výchozí nedotčené jednotě, ať byla jakákoli. Se zánikem /energetickým vyčerpáním/ vesmíru zaniká i myšlení, pokud se s ním nepromění do jiné kvality.

11. února 2004

1/Bez toho by byl pocit hladu pouhou útrobní bolestí.
2/Všimněme si, k jakému myšlenkovému trysku dochází při "zájmu", nejčastěji ve spojitosti se získáváním energie - jídlo, majetek, peníze, ale i jiné, odvozené /sex, ohrožení/.
3/Pro názornost: K odhlučení některých provozů se využívají zvukové vlny, vysílané proti zdroji hluku. Mají stejnou vlnovou délku, jen jsou opačně orientované. Výsledkem je ticho. Stvoření mohlo být opačným postupem.
4/E=m.c2
5/Důkaz, že se z původně anorganického vyvinulo vše živé vidíme na virech /za určitých podmínek krystalizují/ nebo třeba na plazech či zimních spáčích, kteří se za chladu blíží k anabióze neboli stavu neživotnému /nikoli mrtvému!/. Sklouzávají tak na předchozí /vývojově nižší/ úrovně života.
6/Myšlenka jako výraz rozporu, jako výraz jednoty a boje protikladů či jako snaha "doplnit své orbitální dráhy o chybějící elektron".