Lékárna Lužice

O odpuštění hříchů

Ze všech věcí, které jsem kdy četl v Bibli, mi kromě života věčného připadá nejméně pochopitelné odpuštění hříchů. Kouzla a čáry – ty by se daly při trošce fantazie vysvětlit ovlivnitelností lidského vědomí, známé třeba z hypnózy nebo z různých podívaných. Ale hříchy? Co vlastně jsou?

Nejběžněji jsou hříchy chápany jako přestupek proti obecně přijatému pravidlu. V případě Bible je takový zákon Desatero a láska k bližnímu, což je základní myšlenka Ježíšova učení. V běžném životě tomu rozumíme tak, že když například něco ukradnu a chytnou mě, tak za to pykám. Trestem je mi hřích duchovně odpuštěn. Pokud mě nikdo nevypátrá, tak jsem si pomohl, aniž to kdo ví, zadarmo k majetku. Třebaže jsem hřích spáchal, nemusím za to trpět, což pro nás lidi v praxi znamená, že žádný nebyl.

Na druhé straně je tu však fakt odpuštění hříchů i ze strany Boha, a proto musí o nich /o nás/ existovat i jiný, nebeský záznam. Pak vyvstává otázka, jak se tak děje.

Nedávno jsem četl pojednání o tom, že náš život nemá stále stejnou sílu, ale že se pohybuje v jakýchsi přískocích na způsob stažení srdečního svalu nebo na způsob vlnově-částicové povahy záření. Počet takových přískoků je u člověka mezi deseti až dvaceti za vteřinu. Jestliže je to pravda, musí totéž platit o duchovní oblasti, jelikož jsme jejím a „klasicky hmotným“ průnikem. Při vhodné detekci by pak bylo možno náš život rozložit do jednotlivých obrázků na způsob filmového pásu. Jak lze na základě dosavadního poznání předpokládat, duch vytváří pole s vlastnostmi ne nepodobnými počítači a vede záznam o všech našich myšlenkách, slovech a skutcích. Připomíná to elektronický rám, kterým procházíme při kontrolách na letišti s tím rozdílem, že jím procházíme jako těleso po celý život, kdežto on má vůči nám stálé postavení /mimo čas a prostor/. Potud rozvaha.

K potvrzení této skutečnosti může sloužit empirické zjištění, že filmový zápis lze měnit nejen kvantitativně /například vystřižením či poškrábáním políčka/, ale i kvalitativně. Není to věc nová, poprvé přišel s touto myšlenkou jeden rakouský vědec.1) „Filmový záznam“ o nás je přístupný i po našem odchodu z tohoto světa a dá se s ním dále /jako např. se souborem uloženým na disku/2) interaktivně komunikovat, což znají ze své bohaté praxe především duchaři /spiritisté/.3) 4)

Na dokreslení výše uvedeného připomenu slova z Nového zákona: Nevyjdeš odtud, dokud posledního haléře nevrátíš. Znamená to, že pokud vytváříme svými životy /i skupinově! – rodina, strana, třída, národ, stát/ zápornou /dluhovou, „hříchovou“/ nerovnováhu,5) nutně se to projeví na stavu duchovního pole, které ji časem vyrovnává. Tak se dá vysvětlit příčina utrpení lidí, národů i celého lidstva. Jedna z cest, jak se tomu vyhnout nebo trápení alespoň zmírnit, je žít podle Boží normy a tam, kde si nevíme rady, prosit Boha o poznání či o posilu a také o odpuštění hříchů,6) které, pokud je nevyřešíme, nám mohou bránit v dalším osobním růstu.

12. prosince 2006

  1. Kurt Gödel, 28.4.1906-14.1.1978, rakouský matematik a fyzik. V roce 1949 jako první ukázal, že rovnice obecné teorie relativity dovolují podniknout skutečné cesty v čase, které až dosud byly považovány za čiré science fiction /vědecké bájení/. To s sebou přináší řadu paradoxů; cestovatel v čase by se například mohl vydat do minulosti, vymazat své rodiče a zabránit tak svému narození… /volně podle Galerie géniů, nakladatelství Albatros, 2004/.
  2. Podle některých představ jsou naše životy jako počítačová hra – Bůh vytvořil program a my v něm máme různé možnosti. Vlastností hry je kromě jiného „pohyb v čase“, tzn. pohyb vpřed i vzad. To by mohlo vysvětlit věštecké schopnosti některých lidí, přesněji, odkud berou pro své věštby informace.
  3. Myšlenku ovlivňování člověka v čase lze chápat nejen v přítomnosti a v minulosti, nýbrž i do budoucnosti – jestliže já dnes působím na včerejšek, co když jsem právě tak nyní ovlivňován zítřkem? Viz i bod č.2.
  4. Tím se potvrzuje i Jungův závěr o „kolektivním nevědomí“ /společné nevědomí lidstva, které obsahuje myšlenky a obrazy, utvářené po miliony let/. C.G. Jung 26.7.1875 -6.6.1961, švýcarský psycholog a filosof. /volně podle Galerie géniů, nakladatelství Albatros, 2004/.
  5. Viz také článek O duchovní energii.
  6. Jak bylo uvedeno výše, nejen Bůh, ale i my máme možnost duchovně odpustit hřích, který na nás spáchal někdo jiný, neboť jsme Hospodinu /vědouce dobré a zlé/, postaveni na roveň. Pokud jsme my poškodili druhého, měli bychom jej požádat o prominutí. Tyto kroky musí naší prosbě k Bohu o odpuštění hříchů předcházet