Lékárna Lužice

O slovesné tvorbě - abeceda začínajícího autora

Ten, kdo se rozhodne psát pro druhé, musí umět vyřešit pět základních úkolů ve dvou základních oblastech:

A. oblast více méně ovlivnitelná /dá se naučit, získat/

  1. myšlenka
  2. stavba
  3. jazyk

B. oblast více méně daná

  1. nadání
  2. společenské prostředí

K jednotlivým bodům:

Základním požadavkem je, aby každé dílo mělo myšlenku. Myšlenkou může být i to, že ji autor záměrně odmítá; její absence tedy není projevem duchovní slabosti.1). Myšlenka, stejně jako celé dílo, vydává svědectví trojího druhu – o tom, co chce autor změnit, co ve své umělecké podstatě je a jaký je jeho čtenář či kritik.2)

Stavba díla je v podstatě dvojího druhu – běžná neboli klasická, skládající se z úvodu, z děje či zápletky a ze závěru, typická hlavně pro díla vypravěčská /epická/ a potom lyrická, usilující o okamžitý silný umělecký dojem. Sem patří převážná většina básní. Mezi oběma druhy jsou pak rozmanité přechodové formy.

Třetím, velmi důležitým prvkem je jazyk. Můžeme se na něj dívat opět z mnoha hledisek, pro běžné psaní jsou však nejdůležitější dvě – volba jazyka podle žánru /lyrizovaná próza, detektivní žánr atd./ a jazyk autora, tzn. jeho osobitou schopnost vyjádřit myšlenku přiměřenou uměleckou formou /např. dětská literatura si žádá jiné přístupy než tvorba pro dospělé/. 3)

Nadání, přesněji jeho míra, je nejvýznamnějším a přitom nejobtížněji definovatelným ukazatelem kvality umělecké tvorby. I přes výraznou subjektivitu v jeho hodnocení se nadání dá celkem spolehlivě určit z toho, jak dílo na čtenáře zapůsobí. Přitom může jít o dojem krátkodobý; špičkové dílo je však vždy nadčasové. Samo nadání je vrozeno, dá se ovšem rozvíjet.4)

Aby byl autor úspěšný, musí splnit i poslední podmínku – umět se společensky prosadit. To znamená být ve vhodnou dobu na správné straně mezi vlivnými lidmi. Je to způsob, jakým se /většinou/ prosazují méně talentovaní tvůrci.5) Pokud se to autorovi nepodaří, má dvě možnosti – psát „do zásuvky“ z čiré umělecké potřeby a doufat, že přijde pro jeho tvorbu příznivější doba nebo, má-li k tomu dost síly, umu a odvahy, pokusit se společenské podmínky změnit.6)

V každém případě má tvůrčí psaní, i v podobě pokusů, smysl, protože autora duchovně rozvíjí a s ním i celou společnost. Také dává tvůrci nahlédnout do autorské dílny, čímž mu umožňuje lépe porozumět dílům jiných autorů.


Několik praktických rad na závěr:

A. Pokuste se nejdříve o menší dílo – básničky, povídky.7)
B. Najděte si člověka, který je schopen a ochoten jeho dílo posoudit a ukázat vám slabá místa.8)
C. Pokuste se dílo nabídnout nakladatelství, případně je vydejte vlastním nákladem nebo je uveřejněte na internetu.

15. září 2010


 

1) Umělecký směr zvaný dadaismus.
2) „Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, jaký jsi.“
3) Forma je součást obsahu.
4) Známý je příklad Jana Nerudy, v jehož nadání nevěřil zprvu ani prof. Barrande.
5) Může se stát, že vlivná kulturní místa obsadí lidé s nevelkým uměleckým přínosem, ale o to větší společenskou pohyblivostí. Ti potom rozhodují o tvorbě ostatních autorů a pod různými záminkami odstraňují vše, co je umělecky převyšuje, čemu z hlediska vývojového nerozumí, případně je v jejich těžce vydobytém uměleckém postavení ohrožuje. Veliké dílo pochopí, ocení a pomáhá mu na svět zase jenom velký duch.
6) Měnit společenské prostředí není pro jeho konzervativní podstatu věc jednoduchá. Umělecky nejčistší způsob, jak se o to pokusit, je nabízet svoji tvorbu svému okolí nebo tam, kde ji přijmou, případně založit vlastní instituci, která sdruží umělce podobného založení /např. francouzská moderna v malířství v 19. století, u nás – aktuálně – Unie spisovatelů versus Obec spisovatelů/
7) Nejčastější chybou bývá příliš květnatý sloh a mnoho nadbytečných částí, které buď brzdí pohyb děje nebo umělecký dojem rozmělňují či zastírají myšlenku /myšlenky/ díla. Od těchto začátečnických chyb je potřeba tvůrčí psaní, aby získalo na váze, oprostit, i když je to často shakespearovská „libra masa“ – tj. pocit řezání do vlastního těla.
8) Zde číhají na autora další nebezpečí – jednak že ho lektor špatně povede, protože není umělecky nebo mravně na výši /například si autorův nápad přivlastní/ a pokud ano, tak může tvůrce ovlivnit natolik, že si nevytvoří svůj vlastní způsob psaní, svůj jazyk. Bez zpětné vazby se však začínající autor neobejde. Jedinou cestou, jak z toho ven, je najít si lektorů několik a pokud nejsou, požádat zkušené čtenáře z řad inteligence /učitelé českého jazyka/, aby dílo posoudili a na slabá místa upozornili. Vzájemným porovnáním jednotlivých posudků zjistit, v čem se shodují, své dílo podle toho upravit a opět nabídnout k posouzení.