Lékárna Lužice

O vyvolených národech

První historická zmínka o vyvolených, kteří jsou povoláni k vládnutí jiným lidem, je o Árijcích. Měl to být národ nebo jen princip 1), jehož nositelé se takto označovali (něco ve smyslu dnešních kněží).

Další výraznou stopu vytvořili starozákonní Židé, které si podle knih Starého Zákona vyvolil sám Bůh.

Neméně hluboký otisk zanechal v dějinách lidstva v nedávné historii „německý národ“, nacisty považovaný za nadlidi, kteří jsou vedeni Prozřetelností skrze svého vůdce, a jimž je vůči jiným národům, potažmo podlidem, dovoleno vše 2). Podobně chápali své „poslání“ tehdejší Japonci.

Třebaže se projevy nadřazenosti u „novodobých“ vyvolených národů lišily, měly několik společných rysů, jejichž společným a hlavním jmenovatelem je nejen v křesťanském smyslu slova naprostá absence svědomí a charakteru:

  1. obsazování států či území, obývané jinými národy, právem silnějšího
  2. systematické potlačování, ponižování, znevažování, hanobení i vyvražďování porobených národů, prvoplánově zaměřené na vlastence či obecně lidi mravně pevné
  3. vnucování idejí o nadřazenosti agresora „z vyšší moci“
  4. nekritické zveličovaní schopností, nadání či úspěšnosti příslušníků vlastního národa
  5. bezostyšné přivlastňování si národního bohatství podrobených států či společenství

V návaznosti na historické zkušenosti by se mohlo zdát, že lidstvo tuto neblahou etapu svého vývoje překonalo. Jsou tu však varovná znamení. Původní „lepší lidi“, kteří tvořili páteř všech „vyvolených“, se nyní přeměnili na ekonomické a politické „elity“, jejichž chování a představy o sobě se od někdejších „nadlidí“ příliš neliší.

Národy či státy, mravně nakažené „vyvoleností“ či elitářstvím, se prosazují politicky či vojensky v jiných společenstvích tak, že, často prostřednictvím svých menšin nebo mravní spodiny porobeného národa, obsadí klíčový průmysl, úřady a zvláště sdělovací prostředky. Jimi pak každodenně utvrzují utlačené v tom, že je to vlastně správné, když mu „vyvolený“ vládne, protože je chytřejší, nadanější, bohatší, slavnější. Že je naprosto v pořádku, když místo toho, aby za část získaných prostředků zveleboval tamní lid a krajinu, ho krátí o hmotné, kulturní či jiné statky a především o právo svobodně rozhodovat o svém osudu. A za odměnu mu nabídne tuctové spotřební hodnoty.

Navzdory uvedenému bych pojem „vyvolený národ“ úplně nezavrhoval. A to kvůli jednomu, který tu žije od nepaměti bez nároku na pochybnou moc, slávu, majetek a pocty. Říká se mu Boží lid a patří k němu všichni ti, kteří dnes a denně pracují v potu tváře lhostejno na kterém stupni společenského žebříčku. Kteří si poctivě vydělávají na svůj chléb vezdejší a při vší své životní ujařmenosti nezapomínají na to, že jsou také lidmi.

K těmto vyvoleným bych se rád jednou počítal i já.

20. listopadu 2012                       



  1. Sanskrtské slovo „Árja“ neoznačuje v tradičním výkladu národ, ale (duchovní) vznešenost a nevztahoval se proto k žádné rase či etniku. Úpadek „árja dharmy“ je vidět u lidí, kteří jsou na úrovni zvířat, neboť se zajímají výlučně o ekonomický rozvoj (artha) či smyslový prožitek (káma).
    (volně podle Wikipedie)
  2. Inspiraci si němečtí nacisté mimo jiné (prohlašovali se za potomky Árjů) paradoxně brali i ze Starého zákona, potažmo od svých hlavních obětí – Židů. Z té doby se traduje výrok nacistického pohlavára: V Německu žijí dva vyvolené národy, Němci a Židé. Pro oba tu není místo.)