Lékárna Lužice

Nový pohled na způsob řízení tělesných dějů

Motto: Mnozí pátrají po příčinách nemocí a přitom se nezeptají, jakou má pacient životosprávu.

Přínos přednášky: Zaplnit odborně prostor, tradičně využívaný léčiteli nebo nezdravotnickými pracovníky, zajistit si vlastní léčebnou praxi především přírodními prostředky.


Úvodem

Výchozím bodem všech následujících úvah je základní a nezpochybnitelný poznatek, že veškeré životné i neživotné děje kolem nás či ve vzdáleném vesmíru jsou jen způsoby toku energie. Nezpochybnitelný poznatek proto, že další vyvozené souvislosti se možná už tak nezpochybnitelné zdát nebudou, i když jsou jen jinými podobami téhož.

Vyjádříme-li to schematicky, naše tělo představuje soustavu, do které energie vstupuje, prostupuje jí a z ní vystupuje. Tím se neliší například od kamene, na který přes den svítí slunko a večer z něj nahromaděná energie vyzařuje, sálá. To je společný jmenovatel celého stvoření.

Naše bytí se od kamenu ovšem také výrazně liší. Odhlédneme-li od obecných vlastností živé hmoty, jakými jsou dráždivost, pohyb, růst, rozmnožování, řízení tělesných pochodů, látková přeměna a s ní související příjem, vedení a výdej látek, základní odlišností živé hmoty od neživé je, že výdej energie u živé hmoty je zaměřen na získání energie nové a na její ukládání do zásoby.

Poznámka: S tím souvisí snaha každého živého tvora nebýt sám potravou, vymanit se z potravinového řetězce (jedovaté žáby, hadi, houby, rostliny i jejich mechanická ochrana – trny atp.). Jediný živočišný druh, který se z potravinového řetězce dokázal více méně vymanit, je člověk.

Vpravdě živý tedy znamená být činný, třebaže prvek trpného přijímání energie je zde také obsažen (například už zmiňované vyhřívání se na slunku či u kamen, teplá jídla či nápoje). To nabízí nekonečný výčet různých souvislostí, nicméně lze říci, že být více živý znamená více činorodý či lépe řečeno úspěšný v získávání energie. (I proto vyhledáváme úspěšné muže či ženy.)


1. Trávicí trubice je (ve svém základu) nejstarší orgán v těle, jejímž základním úkolem je získávat, uchovávat (shromažďovat) a vydávat energii (a nebýt sám potravou).

Získávání a s tím související hromadění energie má nesčíslně podob - základní nám nejznámější podobou je vytváření tělesných zásob (tuková tkáň, ATP atd.), ale také, i když méně zřetelně, majetek, peníze či potomstvo (s tím souvisí akumulace energie v buňce před dělením).

Činnost jakéhokoli živého organismu však není chaotická, nýbrž pracuje podle přesně daného řádu, proto postupme od abstraktního ke konkrétnímu.
Jako základní biologický model si vezměme člověka nejen jako předmět našeho základního zdravotnického i hospodářského zájmu, ale také jako nejúspěšnějšího tvora ve zmíněném získávání a uchovávání energie.
Podíváme-li se na jeho ontogentický vývoj, pak po vzniku zygoty*, po rýhování oplozeného vajíčka a po morule následuje blastogeneze, ze které se gastrulací vytvoří blastocysta.

*Dělí se zygota na rovnocenné dceřiné buňky atd. nebo zůstává řídícím prvkem po celý život na způsob včelí královny? Při počátečním dělení nejsou všechny buňky stejně veliké – může to s vysokou pravděpodobností znamenat, že se dělí na buňky řídící a výkonné.

To je pro tuto úvahu klíčový okamžik, neboť v podobě jakési primitivní trávicí dutiny (obdoba gastruly a prvostřeva či již buněčného lysosomu) se vytvořil první specializovaný vícebuněčný orgán, který je zaměřený, jak jinak, na získávání energie (teplo, různé molekuly či látky a také informace).


2. K trávicí trubici je vše připojeno. Každá tělesná tkáň či ústroj je pouze upravenou tkání trávicí trubice, plnící její dílčí úkol.

Z logiky věci vyplývá, že všechny ostatní ústroje či tkáně se musely vyvinout v návaznosti na tuto základní potřebu: smysly, aby jedinec potravu (energii) vyhledal (vytvářejí se z ektodermu stejně jako nervová tkáň) a pohybová soustava, aby ji ulovil, získal (pohybová soustava, podobně jako srdce a ledviny, se tvoří z mezodermu.*

*Nejlépe to vnímáme po jídle – pohybová soustava ochabuje, stejně tak mozek. Důvod je nasnadě – oba splnili úlohu sehnat potravu, proto nebudou nějakou dobu potřeba.

Poznámka: Rozhodujícím zdrojem energie pro buňky je glukóza. Glukoreceptory se nachází v játrech, žaludku, v tenkém střevě, jakož i v CNS (nervové buňky, diencefalon*)

*Ddiencefalon – mezimozek. Hluboká část mozku spojující střední mozek (mezencefalon) s mozkovými polokoulemi. Jeho součástmi jsou hypothalamus s hypofýzou, thalamus, epithalamus s epifýzou a III. mozková komora).

Dalším zdrojem, pro úplnost, jsou aminokyseliny a volné mastné kyseliny. Pro potvrzení výše uedeného či příkladem budiž některé hormony endokrinních a exokrinních žláz, jež působí i v GIT:

Obecné působení: Thyroxin (štítná žláza se vyvinula z přední stěny hltanu), somatotropin (z ektodermu primitivní ústní dutiny, účinek: proteosyntéza v buňkách, v játrech přes somatomediny působí na epifýzodiafyzární ploténky - růst kostí do délky), aldosteron (vstřebávání Na+ v ledvinách, potních a slinných žlázách, stejně tak ve střevě)

Cílové působení na GIT: Parathormon (v příštítných tělískách – z entodermu 3. a 4. žaberní štěrbiny: parathormon je peptidický hormon, který zvyšuje kalcémii zvýšenou resorpcí v kostech a ledvinách). Kalcitonin (je tvořen parafolikulárními, tj.intersticiálními buňkami štítné žlázy, jeho tvorbu stimuluje gastrin: kalcitonin tlumí motilitu GIT, sekreci exokrinního pankreatu, snižuje kalcémii, je protihráč parathormonu), vitamin D

Motilitu střeva také tlumí: glukagon (produkovaný alfa-buňkami slinivky břišní) je antagonista insulinu, vyplavuje se při hypoglykémii), progesteron (žluté tělísko vaječníků, těhotná děloha, méně nadledvinky a varlata - kromě zastavení menstruačního cyklu, podpory vývoje mléčné žlázy, zvýšení bazální teploty (termoregulační centrum v hypotalamu – pohrbolí – část mezimozku) či zvýšení množství hlenu v děložním hrdle mění též pohyblivost GIT v těhotenství, vedoucí až k zácpě).

Gastrin (zvýšení sekrece žaludeční šťávy s HCL a pepsiny a kontrakcí žaludku, střev a žlučníku) se nachází také v mozku, kde se zřejmě účastní řízení příjmu potravy podobně jako cholecystokinin (zajišťuje kontrakce žlučníku a a spolu se sekretinem stimuluje sekreci pankreatické šťávy). Protihráčem obou je somatostatin (tvořený v D-buňkách celého GIT), který navíc v adenohypofýze tlumí sekreci růstového hormonu a zčásti i sekreci TSH.

*Adenohypofýza vzniká z Rathkeho výchlipky, což je výběžek z ústní části hltanu.

Vasoaktivní intestinální peptid působí vasodilataci ve střevě asi jako transmiter vasodilatačních neuronů. Lehce tlumí žaludeční sekreci a silně podněcuje sekreci střevní šťávy. Je podobný somatostatinu a angiotensinu II. Nachází se také v hypotalamu, mozkové kůře, dřeni nadledvin a spolu s ACh v autonomních gangliích. Působí synergicky s NAdr.

Angiotensin II – vzniká v plicích z angiotensinu I, který vzniká z angiotensinogenu, tvořeného v játrech. Je to oligopeptid, který se účastní především kontroly krevního tlaku (způsobuje vasokonstrikci). Je známo, že angiotensinů je mnoho typů a že mají široké spektrum funkcí. Uplatňují se například při vzniku srdeční hypertrofie, aterosklerózy, trombózy, také stimulují syntézu mineralokortikoidů, funkci ledvin, regulaci CNS (hypotalamus) v otázkách příjmu tekutin, paměti, apoptóze buněk, při diferenciaci tkání, syntéze kyseliny arachidonové a prostaglandinů atd. Angiotensiny se váží na angiotensinové receptory, což jsou receptory spřažené s G-receptorem.

Gastrin releasing peptid (jako neurotransmiter G-buněk produkujících gastrin) - stimuluje uvolňování gastrinu, CCK, glukagonu, somatostatinu atd. V CNS se podílí na řízení příjmu potravy.

Oxid dusnatý, NO, kotransmiter inhibičních motorických neuronů GIT. Má silný vasodilatační účinek.

Endogenní opiáty (enkefaliny a endorfiny) – širší skupina vzájemně chemicky příbuzných polypeptidů působících na shodné receptory jako morfin. Nacházejí se v GIT, ale též v celém nervovém systému - hypotalamus, hlavně preoptická oblast). Jejich činnost souvisí s udržováním vodní homeostázy, příjmem potravy a cítěním bolesti. V trávicí trubici potlačují kontrakce hladké svaloviny (dříve se používala ke zvládnutí tenesmů při těžkých průjmech opiová tinktura). Zajímavá je i skutečnost, že v GIT se s přibývajícím věkem nevyskytuje involuce lymfatické tkáně, jak je to běžné v jiných orgánech.


3. Každý tělesný orgán je k trávicí trubici připojen v jiném místě - je úsekovaná.

Další významným jevem v oblasti trávicí trubice je řekněme úsekování. Znamená to, že určitý úsek trávicí trubice souvisí s jinými tělesnými oblastmi či orgány. Nejznámějšími jsou játra a slinivka břišní, které se vyvíjejí z příslušných výchlipek, dýchací cesty, jež se vyvíjejí na přední straně jícnu, štítná žláza na přední straně pharyngu – hltanu, funkčně rozpoznané ústředí pro sytost a hlad v mozku (v hypothalamu). Tím výčet ovšem zdaleka nekončí. Řečeno stručně: Naše tělo jsou spojité nádoby. Společným dnem je trávicí trubice.


4. Ústředím života je s největší pravděpodobností oblast kolem pupku ("sněmovna", řízená zygotou či zygotickými (kmenovými) buňkami?) a organizačně výkonným orgánem centrální nervový systém - mozek ("vláda"). Výkonnými „pohybovými“ ústroji jsou pak ty, které se vyvinuly ze středního zárodečného listu mesodermu (především kosterní soustava, svalstvo a soustava srdce-cévní).

Při fylogenetickém vývoji současně vytvářely a zdokonalovaly přepravní cesty a cesty informační (humorální a nervové), protože bylo nutno dopravovat živiny ke všem "odloučeným" pracovištím a stejně tak získávat, vyhodnocovat a vyměňovat poznatky s ústředím, a to z vnějšího i vnitřního světa. O jeho umístění lze dlouze hovořit, nicméně zdá se, že má dvojí rovinu - tou základní je s nejvyšší pravděpodobností oblast kolem pupku, kde se až do porodu nacházelo i centrum určené k získávání potravy (počínaje syncytiotrofoblastem a zárodečným stvolem, pupečníkem a placentou konče)* a nadstavbovou,** zahrnující vyšší stupně řízení, zastřešené mozkem. Základními řídícími (vzestupně) "uzly" by tedy mohly být: oblast pupku - bulbus duodeni či anthrum (plus urogenitální vstupy a výstupy) - mozkový kmen - hypothalamus - mozková kůra, samo sebou s rozmanitými odbočkami a kolaterálami.

*Pro umístění v oblasti pupku hovoří několik okolností - při neklidu dítěte (bolesti bříška) masírujeme tuto oblast Pupíkem nebo kdysi Ung. aromatikum. V této zóně se též nachází hlavní tukové zásoby, při potřebě pohotově reagovat na nějakou situaci, stahujeme břišní svaly, při vstupování do chladné vody je nejcitlivější právě tato zóna atp.

(**Lze to přirovnat k vícepatrovému domu – přízemí je nejstarší, „co se osvědčilo“, první patro vývojově mladší atp. Příkladem může být dologran, získávaný z depozitů z druhohorního moře, kde je poměr vápníku a hořčíku stejný jako v lidské kosti, tj.2:1.

Dům má také své výtahy, schodiště, dveře či chodby. Vývojově nejmladší je také nejcitlivější a nejkřehčí a bývá vývojově umístěno kraniálně, např. perikardová dutina, která se zakládá v presomitovém (předprvosegmentovém) stadiu v nejkraniálnějších partiích mesodermu před hlavovým koncem zárodečného terčíku. Není bez zajímavosti, že kaudálně přechází v tomto období v další oddíly tělní dutiny. Později ji přeroste CNS - mozek.

Cévní systém se začíná vyvíjet v polovině 3. týdne embryonálního vývoje, kdy, jak už bylo řečeno, výživa zárodku nemůže být zajištěna pouze difusí. Kardiogenní pole je oblast embrya tvořená podkovovitou trubicí vystlanou endotelem a obklopenou myoblasty. Kardiogenní buňky se nacházejí v epiblastu laterálně od primitivního proužku. Odtud migrují skrze primitivní proužek v určitém kranio-kaudálním pořadí. Buňky pro tvorbu levé komory putují jako první.V pozdním presomitovém období vývoje indukuje entoderm pharyngu uložený pod těmito buňkami jejich diferenciaci v srdeční myoblasty. Zřejmě proto dochází v některých případech při IM k propagaci jeho úderu do oblasti štítné žlázy či „krku“.

Svá samosprávná centra (snad odnože zygoty* přes Hensenův uzel na předním konci primitivního proužku, který představuje důležité indukční centrum pro diferenciaci osových orgánů embrya) mají pravděpodobně také všechny orgány (např. srdce – pacemaker, ledviny - juxtaglomerulární aparát, žaludek – pacemakerová oblast mezi proximálním a distálním žaludkem či ve vzdálenějších (distálních) oddílech trávicí trubice – pacemakerové buňky), které pravděpodobně spolu přednostně komunikují.

*Není vyloučeno, že se na tomto vývoji formou rozsevu a větvení - představa kmene a větví stromu - podílí řídící skupina zygotických buněk, která si zachovává plnou genetickou výbavu - kmenové buňky.)


5. Jakýkoli tělesný jev (přirozený či chorobný) má svůj základ v trávicí trubici nebo se do ní promítá.

Výše uvedené navozuje představu kola (či válce u orchestrionu), jehož středem je trávicí trubice, která je s okolitým tělem propojena "loukotěmi", jež vedou - obousměrně - podněty tam a zpět. Někdy je to vidět na kožním krytu, protože změny ve vnitřních orgánech pochopitelně zrakem dostupné nejsou (známá poučka: Stav kůže je odrazem stavu trávení.). Zde několik příkladů:

 

  1. Při požívání zvláště koncentrovaných lihových nápojů dochází u některých jedinců ke známému zčervenání nosu. Může to být projevem zánětu žaludeční sliznice či hypochlorhydrie, která bývá u pijáků častá.
  2. Bolesti za krkem, migréna - vyloučíme-li jiné příčiny, mohou být projevem poruchy trávení v oblasti žaludku a dvanáctníku (bulbu duodeni, anthrum).
  3. Vyrážky na kůži v oblasti dolní čelisti - zánětlivé pochody v oblasti tlustého střeva
  4. Plísňová onemocnění po konzumaci nevhodné potravy (sladkosti, uzeniny, paštiky, smažená, marinovaná jídla atd.)

Jak už bylo výše řečeno, naše tělo si lze představit jako skříňku, do které energie vstupuje, prostupuje jí a z ní vystupuje. Vždy se ovšem může vyskytnout porucha ve smyslu kladném nebo záporném:

  1. Přijímáme hodně potravy (bulimie, chorobná žravost) - málo potravy (energie - anorexie)
  2. Máme poruchu přenosu (a ukládání) energie tělem, tj. metabolické nemoci – cukrovka (tělo strádá hlady v nadbytku jídla) či ve smyslu plus: nadměrné ukládání čehokoli (hypercholesterolemie, Wilsonova choroba – defekt enzymu transportujícího měď - ceruloplasmin) anebo mínus: (různé anémie)
  3. Vydáváme hodně energie (přepracování) - málo energie (nečinnost, lenost).


6. Životospráva

Je tedy nepochybné, že pro předcházení nemocem či kauzální léčbu je základním opatřením zdravé stravování, potažmo úprava životosprávy, kterou definujeme jako „žít v souladu s potřebami a možnostmi našeho těla“. To se pochopitelně mění věkem a také vrozenými biologickými východisky (tj. geny - např. vrozená slabost či síla orgánů - srdce, žaludek, slinivka břišní, ledviny atd.), kvalitou životního prostředí a také prostředí společenského (stravovací návyky, oblékání, pracovní zatížení aj.).

Jinými slovy, chceme-li zůstat zdraví nebo své zdraví obnovit, je nutné omezit nebo vyloučit vše, co nás oslabuje a podpořit vše, co posiluje.

Základní opatření životosprávy („zrcadlo životosprávy“)

A. Omezit nebo vyloučit: Alkohol, cigarety, kofein, cukr (včetně sladkostí a sladkých nápojů – TK!), sůl a konzervovanou potravu (uzeniny, paštiky), jídla marinovaná, smažená či pečená.

B. Doplnit – Naše tělo potřebuje navíc přijímat soubor látek, jejichž potřebu nejsme vždy schopni ve všech směrech uspokojit zvláště u biologicky méně hodnotné stravy. Denně tobolku rybího tuku nebo lecitinu ( 60 % strukturního materiálu bílé hmoty a 30% šedé hmoty mozkové, hlavní energetická rezerva, mechanická (polštář) a tepelné ochrana, růst, obranyschopnost, důležitými jsou kys.linolová a linolenová, tj. MK o 18 uhlících, vitamíny rozpustné v tucích), pozor na interakci – ovlivňuje krevní srážlivost, denně tobolku želatiny, třikrát do týdne sousto zakysaného zelí, dvakrát třikrát do týdne směs vitamínů a minerálů, (posílit vitamínem C v období chřipek atp.) mléčné výrobky, rostlinná strava - ovoce a zelenina – mj. luštěniny, kaše všeho druhu (ovesná, jáhlová, prosná kukuřičná) – 55% energetické potřeby organismu by měly krýt sacharidy – a s postupujícím věkem omezovat živočišné bílkoviny (ty jsou však důležité u dětí – stavba domu!)

*Stavebními kameny bílkovin jsou aminokyseliny – jednak esenciální, to jsou ty, které si tělo nedokáže samo vytvořit (obsahují řetězce, které tělo nedokáže zpracovat) a neesenciální (semiesenciální – arginin – vytváří se jen v těle dospělých). Jsou to: valin, leucin, isoleucin, fenylalanin, tryptofan, lysin, methionin a threonin. U esenciálních aminokyselin jsme tedy odkázáni na jejich příjem v potravě nebo na jejich suplementaci (cílené užívání prostřednictvím doplňků). Neesenciální AK jsou: glycin, alanin, serin, arginin, prolin…

S postupujícím věkem bychom však měli být stále více vegetariány, z masa upřednostňovat drůbež a ryby, omezovat maso červené, upravovat je vařením či dušením. Pestrá strava.*

*Naše tělo potřebuje ke svému životu získávat zvenčí 91 látek (proto i výše uvedená směs vitamínů a minerálů atp.).

Důležitý je také průběžný přívod všech živin, neboť naše tělo se neustále přestavuje, aby se přizpůsobovalo stále se měnícím vnitřním a vnějším životním podmínkám (např. se přestavuje 10% kosti denně!) a část materiálu sice znovu použije, ale část těchto živin spálí, metabolizuje nebo vyloučí. Při změně jídelníčku počítat s enzymovou indukcí.

Tělo si také vytváří zásoby, a to nejen v tukové tkáni, ale také v kostech, svalech. Nejlépe je to vidět v těhotenství, kdy se odvápňuje kostrč či se kazí zuby.

Dále – zabránit nadměrnému úniku energie (termoregulační chování, 56% veškeré energie vynakládá náš organismus na udržování tělesné teploty): oblékat se přiměřeně počasí (radiace- vyzařování – největší podíl!, pozor také na rychlé střídání teploty (kondukce a konvekce, tj. vedení (přímý kontakt s předměty včetně vzduchu, malý význam) a především proudění (pohyb molekul vody a plynů) - nejčastějí vadí klimatizace, průvan, nalehko vyběhnout v zimě na balkón, chodit naboso v zimě). Koupat či sprchovat se 1x do týdne (ne v nemoci)*.

*(Na kůži existuje ochranný povlak z kyseliny mléčné, mastných kyselin atd. Jeho častým smýváním se jednak kůže vystavuje nebezpečí infekce, jednak se hýbe s energetických hospodařením našeho těla. Pár faktů - organismus vynakládá zhruba 56% veškeré vyrobené energie na udržování tělesné teploty. Při teplotě prostředí nižší než běžné toto číslo stoupá. Nicméně má proti tomu ochranu - tukové polštáře, vasokonstrikce, svalový třes, oblečení. Na druhou stranu, když se pohybujeme v prostředím o teplotě vyšší, než na jakou jsme nastaveni, nedokáže tělo tuto energii zúplna zpracovat a brání se vasodilatací, pocením či utlumením metabolických dějů (únava "z vedra"). Jinými slovy - vyšší teplota také vyčerpává, a to mnohem více, než teplota nižší. Procento vynakládané energie na udržení vnitřního prostředí najednou prudce stoupá a energie se nedostává pro jiné biologické děje. Známe jsou letní angíny.

K tomu malé srovnání - teplota těla je 36,5 st.C. Naše prostředí je běžně o teplotě 20 st. C neboli o 16 st. nižší. Cítíme se při něm dobře. Teď si to převraťme a představme si, že se pohybujeme v prostředí o teplotě o 16 stupňů vyšší - tedy přes 50 st. C. To je dlouhodobě neslučitelné se životem. Zvláště, jedná-li se o vlhké teplo.
Pozn.: Jiná je situace tam, kde se člověk zamaže při práci - u horníků, u zedníků atp. Tam snad kompenzuje toto oslabování fyzicky náročná práce).

Při nemoci lze použít suché teplo (přiměřeně vytopená místnost, ohřívací gumová lahev, suchá sauna, přikrývky), ale jen do určité míry a případ od případu. Jeho přednost je mj. v tom, že nebrání odvodu potu z těla (pocení je i vylučovací cestou) a organismus se "nedusí".

Proto bychom se měli koupat a sprchovat nejvýše 1x týdně při dodržení základní tělesné hygieny (místa vlhké zapářky, podpaždí, uši, zuby atd.) a v oslabení se nekoupat vůbec. Tělesný pach je z rozkladu potu z prádla, které ho vsákne, proto je lepší se spíše častěji převlékat. Pot na samotné kůži zaschne.

Další zásady - nepřejídat se ani dlouhodobě nehladovět, přiměřená tělesná a duševní námaha. Dbát také na duševní vyladění či přeladění – jeden dobrý skutek denně, stavět se kladně ke světu i k sobě (mít lidi i sebe rád), vytvořit si hodnotovou soustavu – mít, pro co žít (činně i trpně), snažit se o čisté svědomí, jež dává duševní klid, protože se nemusíme podvědomě chystat k boji, což vyčerpává.


7. Léčebné postupy

Vycházejí z pozorování. Několik příkladů:

Pozorování číslo 1:

Při průjmu, provázející nachlazení, se (mně) po podání ibuprofenu utlumila nejen bolest hlavy, ale také se normalizovala stolice. Cítil jsem se zdráv. Po odeznění účinku ibuprofenu se potíže a řídká stolice objevily znovu. Mohlo by to znamenat, že ibuprofen působí difusně na prostaglandiny či příslušné receptory v této oblasti, anebo, také, že na čas vyřadí vyšší řídící centrum (viz také níže).

Pozorování číslo 2:

Po podání přípravku s beta-glukanem (Nefdesanté) se do několika hodin ztlumila či vyléčila rýma (zvláště v počáteční fázi nachlazení) a došlo k celkovému ústupu potíží. (Lze vzít i šest tobolek najednou a večer čtyři, druhý den případně zopakovat). U rozvinutého onemocnění nebyl výsledek tak dobře patrný. Protože jde o složený cukr, jehož jedinou stavební jednotkou je glukóza (energie), mohlo by to (mj.) znamenat, že se tím dostává chybějící energie do oslabeného řídícího centra. Tedy ne dočasné vyřazení jako při prvním pokusu, ale naopak posílení v jeho oslabení v důsledku biologické zátěže.

Pozorování č.3:

Fyziologicky je krevní tlak zvyšován např. při ohrožení, útěku nebo při útoku (flight and fight). Děje se tak prostřednictvím biogenních aminů (noradrenalin, adrenalin).

Osobní zkušenost: Při nachlazení s bolestí hlavy jsem si změřil TK a jeho hodnota byla cca 145/95. Po užití Ibalginu 200 se po nástupu účinku můj TK snížil na normální hodnotu. Závěr: Vždy měřit TK v naprosté duševní a tělesné pohodě, ve zdraví.

Obecný účel zvyšování TK je tedy zlepšení dodávek energie do tkání, ale pravděpodobně též do diskutovaného řídícího centra (řídících center). Je to dobře patrné u zúžení tepen, zásobujících krví ledviny, jehož důsledkem je rovněž zvýšení krevního tlaku (baroreceptory, jejich nenapnutí či nedokrvení, tj. omezený prostup živin pod menším tlakem nebo (také) z nedokrvení řídícího juxtaglomeruláního aparátu?!).

Několik příkladů lékárenských léčebných postupů či rad u poruch zdraví z porušené životosprávy:

Obecně:

V podstatě jde o dvě možné varianty - porucha (sklon) je vrozená nebo navozená, případně kombinovaná. Pomůže také představa řetězu o různě silných článcích, který je napínán.*

*Je dobré si uvědomit, že nejsme silnější než náš nejslabší článek. Existují obecné potřeby, které se týkají nás všech a specifické potřeby, které se týkají jenom naší osoby. Mějme také na paměti, že každý tělesný orgán potřebuje ke své činnosti či k životu ve zvýšené míře určitý soubor látek – oči karotenoidy, antokyany, vitamin A (beta-karoten), srdce, játra, ledviny nenasycené mastné kyseliny, cévy flavonoidy atd.

Jednotlivé kroky při léčebné životosprávě:

Krok číslo jedna je vždy úprava životosprávy, tj. předcházení nemocem neboli vyloučit, co vysiluje a doplnit, co posiluje.
Krok číslo dvě – léčebné kroky přírodními přístupy či látkami.
Krok číslo tři – vlastní léčivé přípravky. Zde je životospráva dvojnásob důležitá, neboť dodává do metabolického prostředí důležité látky, které se účastní na účinku, zpracování, transportu a vylučování léku (organismus se působením léku nevyčerpává).

Jednotlivě:

A. Poruchy trávení se můžou projevovat různě.

Například u migrény - zde je podle mých pozorování nevolnost tím hlavním, nikoli vedlejším příznakem, i když nás u ní nejvíce trápí bolest hlavy.*

*Představa promítačky a obrazu na zdi.

Proto jedním z léčebných opatření kromě základní úpravy životosprávy, která je základním opatřením (ZOŽ - viz výše), může být i podávání enzymového přípravku Wobenzymu, nebo lépe či nejdříve včasné podání přípravku s laktobacily, které upravují porušené poměry v trávicí trubici (tyto bakterie mají svoji vlastní enzymovou výbavu!) a mohou zabránit spuštění migrény jako takové (pozn.: ukazuje to buď na slabou funkci slinivky* nebo jater, případně vzájemný nepoměr jejich sekrece). Nemělo by zapomínat také na rostlinné enzymové přípravky jako je Phlogenzym nebo proteolytický enzym bromelain, který, jak známo, účinkuje i u dny, sinusitidy a hojení ran.

Masáží bolavého zátylku zlepšujeme nejen místní prokrvení a přívod živin, ale velmi pravděpodobně také upravujeme porušené poměry někde o oblasti dvanáctníku či anthra žaludku.

*Slinivka břišní má vedle jater klíčové postavení v energetické bilanci našeho těla, tj. s trávením a s tím spojené vylučování inzulinu i enzymatické čištění našeho těla. Tedy opět orgán s celotělovou, energetickou působností. I když podobné souvislosti bychom nalezli samozřejmě u všech orgánů, jejich vazby jsou ve vztahu k trávení druhotné, odvozené, kontrolní či výkonné.

Postup při jiných poruchách trávení u dospělých a větších dětí (nadýmání, nevolnost, průjem, zvracení) je obdobný:

  • Krátkodobý půst (kde lze).
  • Laktobacily (Lactomax) tři tobolky najednou a večer další tři, poté dva tři dny po jedné tobolce k upevnění poměrů v GIT. Malé ekonomické srovnání – za poslední měsíc jsme v Lékárně Na Hradě prodali cca 33 balení Lactomaxu (zpravidla v balení po 10 tobolkách za 27 Kč) oproti 13 balením Endiaronu. Tržba 5300 Kč za Lactomax oproti 2000 Kč za Endiaron, tzn. kolem 150 pacientů oproti 13 pacientům. O biologickém zisku nemluvě.
  • Nedojde-li k očekávánému uklidnění, podat živočišné uhlí, případně Endiaron, případně Smecta (Přírodní čištěný jíl s vysokou absorpční schopností, prakticky nerozpustný ve vodě. Příznivě ovlivňuje ochrannou hlenovou vrstvu, má mukoprotektivní účinky, chrání střevní sliznici před poškozením patogenními bakteriemi, váže toxické látky produkované infekčním původcem průjmu. Nebarví stolici, není rtg kontrastní, v obvyklých dávkách nezrychluje ani nezpomaluje délku pasáže trávicím traktem., Tammex (dtto, plus vláknina)
  • Čaje (Tormentan), sušené borůvky
  • Posledním krokem je loperamid (Loperon, Imodium). Loperamid je syntetický piperidinový derivát, váže se na periferní opioidní receptory střevní stěny. Inhibuje uvolňování acetylcholinu a prostaglandinů, čímž zklidňuje propulzní peristaltiku a prodlužuje dobu potřebnou k průchodu zažívacím traktem. Zvýšením tonu análního sfinkteru snižuje inkontinenci a nutkání na stolici.

Předcházení trávicích potíží: Inulin (sáček denně), psyllium, laktobacily (Lactomax) – zvl. při léčbě antibiotiky.

U malých dětí začínáme také laktobacily a při průjmech doplňujeme ionty (přípravek Kulíšek, Hidrasec ( racekadotril je prodrug, po perorálním podání je hydrolyzován na aktivní metabolit thiorphan, který je periferně působícím inhibitorem enzymu enkefalinázy. Zpomalením degradace endogenních enkefalinů dochází k redukci intestinální hypersekrece vody a elektrolytů vyvolané toxinem nebo zánětem.). Dalším krokem je Smecta či živočišné uhlí.

B. Záněty v ústní dutině:

  • ZOŽ: Zde je klást hlavní důraz na výrazné omezení příjmu soli v potravě, a to i skryté (uzeniny, paštiky, konzervované potraviny, smažená, pečená a marinovaná jídla). Poučit, že nadbytečná sůl se z těla vyplaví do třech čtyřech dnů.
  • Nejíst sladkosti.
  • Třikrát týdně kvečeru sousto zakysaného zelí, zpočátku i tři dny za sebou, případně jen výluh.
  • Denně tobolku rybího tuku a želatiny.
  • Vitamín C, nejlépe s flavonoidy. 
  • Mléčné výrobky.
  • Zvýšit podíl ovoce a zeleniny.
  • Nahřívání.
  • Někdy může být bolest v dásních projevem nachlazení. Zde ovšem beta-glukan může potíže zhoršovat (glukóza) – ověřováno. Ústní dutinu dráždí ze žaludku také kyselá strava (jarní saláty) – podněcování k vyhledání stravy; tlumí rybí tuk.

C. Nemoci pojiva - artróza (nemoc z opotřebování kloubů), vybočené palce, patní ostruhy, tenisové lokty; plísňová onemocnění. Předcházení i léčba:

  • Nejpravděpodobnější příčinou je nedostatek zvláště nezbytných živin. Proto:
  • ZOŽ, zvláště denně tobolku rybího tuku a želatiny.
  • Při těžších stupních postižení Condrosulf, Condro forte apod.
  • Omezit sůl a živočišné bílkoviny (především méně červeného masa) Už studie z 60. let 20. století uváděla vyšší příjem živočišných bílkovin jako jednu z příčin vzniku revmatických chorob.
  • Směs vitamínů a minerálů dvakrát třikrát týdně.
  • Zvýšit podíl ovoce a zeleniny (mj. pro obsah enzymů!), avokádo.
  • Zařadit do jídelníčku kaše (ovesná, jáhlová, prosná, kukuřičná).
  • Přiměřená tělesná a duševní námaha.
  • Nahřívání.
  • Podle možnosti chodit bos.

D. Růst vlasů

  • ZOŽ
  • Denně tobolku rybího tuku a želatiny.
  • Biosil.
  • Methionin.
  • Panthenol.
  • Masirování pokožky kštice.
  • Přírodní vlasové vody
  • Šampóny

E. Vetchozrakost

  • ZOŽ
  • Beta-karoten, karotenoidy (lutein), želatina (oční koule), rybí tuk (prostaglandiny), flavonoidy (proantokyany – přípravek Betavid)
  • vyšší intenzita světla při práci

F. Sklíčenost či smutek (nepatologická)

  • ZOŽ, zvláště pak. 
  • Omezit kofein.
  • Dostatek odpočinku a pánku.
  • Kyselina listová (špenát - zvýšená hladiny serotoninu v mozku), tryptofan* (z jídel např. losos)

*Navození pocity klidu, pohody a vzájemné sounáležitosti, příznivé ovlivnění spánku, bolesti, ale třeba i chutě k jídlu.

  • Přiměřená tělesná a duševní námaha.

G. Nachlazení, rýma

  • ZOŽ

Preventivně i léčebně: Beta-glukan či hlíva (posílení Waldayerova okruhu? U rýmy či nachlazení 6+4 tobolky, časo stačí jednorázově), calcium+C, rakytník*

*(karotenoidy, vitamín B – B1, B2, B6, B3 ( nikotinamid, vitamin PP) udržující harmonickou funkci centrální nervové soustavy, B9 (kyselina listová) způsobující syntézu nukleových kyselin, krvetvorbu, růst a vývoj plodu. Vitamín C (kyselina askorbová), tento vitamín se uchovává i v produktech z plodů již vyrobených. Vitamín D přispívá ke správnému růstu a vývoji kostí a zároveň reguluje množství vápníku a fosforu v krvi. Vitamín E je antioxidantem a ochráncem esenciálních mastných kyselin. Využívá se při nemocech jako je mužská sterilita, svalová dystrofie a také u kardiovaskulárních poruch. Vitamín K, který má na starost udržování krevní srážlivosti. Při jeho nedostatku může, při nepodání včasné lékařské pomoci, dojít i k vykrvácení v důsledku nefunkčnosti nebo nedostatku krevních destiček v krvi jedince.[1], dále Preventan (zpochybněna účinnost – protequin=nukleotidy, AK, oligopeptidy z hovězí krve), normatyl (C+Zn+laktobacily), vitamin C+zinek, třapatka (Silice, pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny kávové, vinné, polysacharidy, alifatické amidy, isobutylamidy a třísloviny.)

  • Existuje spojnice mezi dolními končetinami a dýchacími cestami (teplo od nohou, jejich napařování)
  • Někdy se může nachlazení projevovat i bolestmi v dásních, často i jednostranně, což může být vyhodnoceno jako zánět dásní

H. Energie

  • ZOŽ
  • dostatek odpočinku a spánku
  • ženšen
  • mateří kašička
  • rybí tuk
  • nutridrinky
  • Q10

CH. Kůže (akutní poranění – řezné rány, oděrky, puchýře, popáleniny I. a II. stupně, chronické rány – vředy na bérci, proleženiny, diabetické defekty)

  • krok číslo jedna: Hemagel

I. Močové cesty

  • ZOŽ
  • brusinky
  • manóza
  • lichořeřišnice
  • laktobacily
  • čaje (Species urolgicae, Urcyston, dr.Janča - ledvinový čaj atd.)

J. Pohlavní cesty

  • laktobacily jako součást běžné farmakoterapie


Shrnuto:

Trávicí trubice má v našem těle klíčové postavení, protože zajišťuje nezbytnou energii pro jeho chod. Vše, co se v organismu děje, tedy nutně z ní povstává nebo se do ní promítá. A to včetně nemocí, které lze definovat i jako porušený tok energie z trávicí trubice směrem k výkonným orgánům či zpět. Základem pro předcházení nemocí všeho druhu tedy musí být nutně životospráva, jejímž jádrem je to, co jíme, ale také to, jak s energií hospodaříme.

PharmDr. Lubomír Jaroš
Lékárna Na Hradě, Smetanova 324, Hrádek nad Nisou

7. července 2014, aktualizováno

Literatura:

Trojan Stanislav a kol. Lékařská fyziologie, Grada pbl. 2003
Vacek Zdeněk, Embryologie pro pediatry, Universita Karlova 1992
Nečas Oldřich, Biologie, učebnice pro lékařské fakulty, 1989
Carper Jean, Potraviny - zázračné léky, Votobia 1993
Odborné texty, zveřejněné na internetu