Lékárna Lužice

Farmacie na rozcestí?

Slýcháme to pořád – je potřeba snížit náklady na zdravotnictví, je potřeba šetřit. A když šetřit, tak v první řadě na lécích snižováním ceny a obchodní přirážky. Pod ekonomickým tlakem se mění také lékárnictví – na jedné straně dochází k zostřování konkurenčního boje, k zavádění netradičních druhů zboží nebo též k obcházení zákonů (například nevybíráním poplatku). Sílí snahy prodávat léky mimo lékárny. Změnil se i pohled veřejnosti.

Protiváhou této ekonomizace je snaha lékárenské veřejnosti o odborný růst, a to specializací, v úrovni služeb či technickým zázemím. Chybí tu však jednotící linka, jakési krystalizační jádro, které by umožnilo najít (a přijmout!) hodnotovou soustavu našeho oboru jako celku.

Máme-li takové východisko najít, musíme se ptát, co od nás společnost očekává. Odpověď je jednoduchá – zdraví. Na tomto poli však již operuje spousta lékařských oborů a po odborné stránce, jak se zdá, pro nás už mnoho místa nezbývá.

V návaznosti na svoji přednášku (Nový pohled na řízení tělesných dějů) se oprávněně domnívám, že takový prostor máme. Lékařství, jak známo, se zabývá především poruchami zdraví, tedy léčením nemocí, my však můžeme působit i ve smyslu opačném, a to vyloučením nemocí. Jak? Docela prostě – zaměřit se na posílení zdravého způsobu života veřejnosti. Naše fakulty nás vybavují množstvím odborných poznatků, které v této oblasti uplatníme snáze než lékař, ke kterému se chodí příležitostně, a které často nemůže ani znát.

„Nový pohled“, jak jsem zmíněnou přednášku nazval, není tedy jen mnohokrát prověřená klíčová role trávicí soustavy v organismu, ale také umožňuje vytvoření nové základny pro farmacii. Vyřešila by se tím letitá potíž, že po několika letech z předmětu našeho zájmu nezůstane jenom pojem „lék“, nýbrž, podobně jako v lékařství, bude náš odborný předmět, tedy lidské tělo, trvalým východiskem.

Proto, má-li náš obor přežít do budoucna, musíme klást větší důraz na biologizaci lékárnického myšlení, potažmo více znát anatomii, embryologii, fyziologii, farmakognosii, farmakologii a také základní, především přírodní léčebné postupy, založené na racionální životosprávě, která není nic jiného než soulad mezi potřebami a možnostmi našeho těla. Jinými slovy zaplnit odborně prostor, tradičně využívaný léčiteli a nezdravotnickými pracovníky a zajistit si tak trvale pevné místo ve v zdravotnické soustavě.