Jak správně myslet
Půjdeme-li do důsledku věci, je nadpis mírně přitažený za vlasy. Nikomu přece nelze předepisovat, jak má myslet a k tomu ještě správně. Těch pokusů bylo v historii více než dost a většina z nich končila lidským utrpením. Náš nadpis má být toliko úvodem ke krátkému zamyšlení.
Obecně se má za to, že se naše existence skládá ze tří složek. Tělesné, duševní a duchovní. Všechny se navzájem prolínají, takže je nelze dost dobře od sebe oddělit. Přesto v každé z nich můžeme vystopovat jistá vrstvení - vrstvu specifickou, vlastní pouze danému člověku, skupinovou - např. rasa, národ apod. a obecnou, společnou všem lidem bez rozdílu. U té poslední se zastavme, neboť na ní spočívají obě předchozí.
Obecným principem našeho života je sebezáchova. Znamená to chovat se a jednat tak, abychom přežili na této planetě biologicky a duchovně. Na vyšších úrovních jsme tím pověřili politiky, kteří však z nás nemohou sejmout díl odpovědnosti za náš, individuální osud. Prakticky se tento úkol prosazuje jakousi nepsanou normou, ideou, jež nás každý den pobízí k růstu v již citovaných třech složkách. Pokud k jejím příkazům zůstáváme hluší, jinými slovy jsme líní ji zkoumat a respektovat, dostavuje se trest - ve sféře fyzické např. bolesti zad, infarkt, ve sféře duševní společenský debakl a v duchovní oblasti pocit bezvýchodnosti či odcizení, kdy člověk nemá pro co žít.
Vrátíme-li se k nadpisu, "správně" budeme myslet asi tehdy, když svoji nemalou energii vrhneme do každodenního sebezdokonalování. To znamená denně si krátce zacvičit, zdravě se stravovat (to mj. znamená zbavit se zlozvyků, které nám ubírají sil - požívání alkoholu, kávy, sladkostí, kouření, přejídání aj.) a snažit se být v něčem "dobrý." Protože jen tehdy nás lidé vezmou na vědomí, když jim pomůžeme nést jejich životní břemena. A stránka duchovní? Ta se dostaví sama. Neboť není pro člověka větší odměny či vyššího cíle, než je prospěch celku.
23.prosince 2000