Pátečníci
Když jsem vstupoval do Unie českých spisovatelů, vyměnil jsem si několik krátkých dopisů s jejím prezidentem Ing. Karlem Sýsem na téma, jak se dá formou spolku literatura uvádět v život i v maloměstských podmínkách. Ing. Sýs se o jeho činnost živě zajímal a vyzval mě, abych napsal krátké pojednání.
Naše malé hnutí bylo teprve v plenkách a tak jsem váhal, zda jsem oprávněn hlásat teze, ve kterých se neopírám o větší praktickou zkušenost. Mezitím uběhlo několik měsíců a počáteční obavy, zda spolek vydrží alespoň do druhého setkání, se rozplynuly. Proto se teď rád podělím o první zkušenosti:
Naše sdružení jsme pojmenovali „Pátečníci,“ podtitul „spolek pro rozvoj národní slovesnosti“ po vzoru skupiny sdružené kolem Karla Čapka, která se u něho scházívala v pátek odpoledne. Nekladli jsme si a ani si do budoucna neklademe za cíl dosáhnout intelektuální, umělecké a mravní úrovně těchto velkých vzorů, nýbrž připomínat díla různých autorů, minulých i současných, a to včetně těch, na které naše doba neprávem zapomíná.
Abychom se však nestali jen spolkem čtenářským, chceme zároveň podporovat autorskou tvorbu, a to zvláště u mladé generace, aby, až přijde čas, sklízela ona krásu, zkušenost i trpkost života do veršů, povídek či románů. V tomto ohledu zůstáváme zatím svému předsevzetí dlužni, třebaže se jedna z nás, paní Mgr. Jiroutová, o to u svých žáků pokusila.
Jinde zase zelený strom života překročil naše předsevzetí a na schůzkách spolku se probíraly též otázky s literaturou volně související – hodnocení osoby a díla Vítězslava Nezvala či Daniela Defoa - zda lze vztahovat případné mravní nedostatky autora na jeho tvorbu; kdo tvoří „tvrdé jádro“ čtenářské obce a kdo čte jen příležitostně či naplánování zájezdu k pomníku spisovatelky Karolíny Světlé.
Na závěr několik praktických rad pro ty, jež by se chtěli naší cestou vydat:
Scházíme se čtyřikrát do roka, a to v březnu, květnu, září a listopadu, vždy poslední pátek v měsíci v 17.30 hod. Scházíme se v bytě. Na činnost spolku nevynakládáme žádné finanční prostředky. Každý si svůj příspěvek připravuje, případně přednáší sám, bez schvalování či předběžné kontroly. Schůzku řídí jednatel spolku a o schůzce provede krátký zápis /účastníci, jednotlivá vystoupení a návrhy, případně datum příští schůzky/.
Lubomír Jaroš
Pátečníci je označení skupiny kulturních a politických osobností první Československé republiky z okruhu spisovatele Karla Čapka, kteří se u něj v pátek odpoledne scházívali. Páteční setkávání se stalo zavedenou "institucí" někdy kolem roku 1925, kdy si Karel Čapek pořídil vilu na Vinohradech v Úzké ulici, dnes ulici Bratří Čapků, a název pátečníci se všeobecně vžil roku 1927.[1]
Mezi pátečníky patřili Karel a Josef Čapkové, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Josef Kopta, Ferdinand Peroutka, Josef Šusta (historik), František Langer, Eduard Bass, Karel Poláček, Vladislav Vančura, Václav Rabas, Jan Masaryk, Jan Blahoslav Kozák, Arne Laurin, Karel Kraus, spisovatel a divadelní kritik J. Kodíček, národohospodář J. Macek, spisovatel František Kubka, L. Procházka a Vilém Mathesius.[zdroj?]